Yperit | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | bis(2-chlorethyl)sulfid 1,1′-thiobis(2-chlorethan) |
Triviální název | Yperit |
Ostatní názvy | dichlorethylthioether |
Anglický název | Sulfur mustard |
Německý název | Senfgas |
Sumární vzorec | C4H8Cl2S. |
Vzhled | Čirá tekutina s výrazným zápachem po hořčici, křenu, cibuli, či spálené gumě |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 505-60-2 |
PubChem | 10461 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 159,07 g/mol |
Teplota tání | 13–14 °C |
Rozpustnost ve vodě | 0,48 g/l |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Yperit (zvaný také hořčičný plyn) je vojenský plyn, který byl použit Němci v první světové válce. Poprvé byl v boji nasazen roku 1917 u belgického města Yprès, podle kterého získal název.[2]
Patří do skupiny zpuchýřujících bojových látek, projevuje se leptáním sliznic. Ve vyšších koncentracích může zapáchat podobně jako křen, cibule nebo česnek, což je přičítáno převážně jiným chemickým nečistotám.[3] Yperit proniká oděvem a jeho působení se urychluje na vlhkých místech (podpaží, genitálie). Po několika vdechnutích začnou pálit plíce a oběť většinou po týdnu v těžkých bolestech umírá na spálené plíce, které nejsou schopny přivádět kyslík do krve. Chemicky se jedná o sloučeninu bis(2-chlorethyl)sulfid. Po první světové válce došlo k výzkumu působení na nádorové buňky. Z yperitu vycházejí první cytostatika.